Novinka

JAN KOŘENEK: Moje začátky v LUKROMU? Jedna velká road movie

10/12/2019

Těžko byste v holdingu hledali většího Valacha, hudebníka a sportovce dohromady. JAN KOŘENEK je nedílnou součástí lukromácké rodiny a zejména divize agrochemie celých dvaadvacet let. Co všechno jeho práce obnáší, a na co je za ty roky nejvíce pyšný? Nejen o tom je následující rozhovor. 

Honzo, jaká byla vaše cesta do LUKROMU, vzpomenete si ještě na vaše začátky?

Ve společnosti LUKROM a konkrétně na divizi agrochemie pracuji od března roku 1997. Do té doby jsem po návratu z vojenské služby na podzim 1984 pracoval v JZD , následně v ZOD Ploština se sídlem v Loučce jako agronom, vedoucí střediska krmivářství a od roku 1991 jako místopředseda. Mezi první výrazné události, které mám spojené s firmou LUKROM, patří řešení požáru výkrmný brojlerů na družstevní farmě v Haluzicích.

 

Co se stalo?

V nočních hodinách tam v bývalém kravíně K-96, adaptovaném na výkrm brojlerů a pronajatý firmě LUKROM vypukl požár. Jeho vlivem došlo k úhynu několika tisíc kuřat. Celou záležitost tehdy řešil bývalý společník Ing. David. Překvapilo mě, jak racionálně k tomu tehdy přistupoval – jednoduše nechal přistavit kontejnery, naorganizoval lidi, objekt se vyčistil, hasiči a policie vyšetřovala, provedla se oprava budovy, hlavně střechy, uhradila se škoda – a jelo se dál. Tehdy jsem se s Ing. Davidem poprvé svezl jeho firemním autem HONDOU ACORD. Další vzpomínku mám na kratičký rozhovor s majitelem Ing. Zdeňkem Červenkou.

 

Kdy a kde jste se potkali?

Bylo to někdy v roce 1995-96 na sekretariátu družstva v Loučce. Ptal jsem se ho, co vlastně název firmy LUKROM znamená. Dozvěděl jsem se, že to může být třeba LUhačovice-KROMěříž (počáteční slabiky bydliště tehdejších dvou majitelů) nebo také LUKRativní KOModity. Často jsem si na tuto odpověď vzpomněl, když se obtížně řešil nákup od zemědělců či prodej komodity se zápornou marží!

 

Co vaše práce v divizi agrochemie obnáší?

V prvních letech působení ve společnosti LUKROM pro mě bylo spoustu věcí nových. Do té doby jsem pracoval v zemědělské prvovýrobě, byl jsem často na poli, v terénu, v osobním kontaktu s traktoristy i lidmi, kteří v zemědělství těžce fyzicky pracovali. Protože jsem nastoupil na obchodní divizi, většinu záležitostí jsem řešil pouze telefonicky, bez přímého osobního kontaktu. Proto jsem byl rád, když jsem mohl občas vyrazit na pole, třeba kvůli diagnostice dusíkatého hnojení metodou N-testeru firmy Yara Agro. V posledních letech se však zase na pole dostanu spíš sporadicky, většinou pouze na demonstrační agrochemické nebo odrůdové pokusy našich obchodních partnerů.

 

V LUKROMU působíte již řadu let – když se za svou     prací ohlédnete, na co jste nejvíce hrdý?

Objektivní hodnocení mého působení na divizi agrochemie není moje záležitost. Za velmi důležité považuji dobrý a férový vztah s obchodními partnery, zodpovědný přístup k představám majitele společnosti ale zároveň také k atmosféře a pracovním podmínkám spolupracovníků na divizi agrochemie.

 

A nějaký konkrétní projekt?

Za dobu působení v pozici vedoucího agrochemiků považuji za nejvýznamnější počin rekonstrukci zchátralého skladu hnojiv na farmě v Boršicích na moderní sklad agrochemikálií v roce 2008. Tato investice nám umožnila zkvalitnit naše služby pro spolupracující zemědělce v prodejním regionu s nejintenzivnější rostlinnou výrobou při dodržování všech legislativních požadavků na skladování a manipulaci s přípravky na ochranu rostlin.

 

Co všechno by měl mít správný agrochemik, který by pod vámi chtěl pracovat?

Divize agrochemie je z hlediska počtu zaměstnanců jedna z nejmenších firemních jednotek společnosti LUKROM. Počet jejich členů nikdy nepřekročil 20 osob, v současné době divize zaměstnává včetně účetní 12 pracovníků v trvalém pracovním poměru. Všichni vedoucí pracovníci divize na prodejních střediscích i v centrálním skladu mají odborné zemědělské vzdělání a většina z nich i praxi v zemědělské prvovýrobě. Samozřejmostí je pravidelné obnovování „profesní odborné způsobilosti“ 3. stupně, průkazů ADR, oprávnění k obsluze manipulačních vozíků,…. Každý z nás má poměrně přesně vymezený okruh pracovních úkolů a povinností a tím i snadno kontrolovatelné výsledky práce.

 

Jací jsou vaši zákazníci?

Vedoucí středisek mají stabilní portfolio zákazníků, s velkou většinou vedoucích pracovníků, a hlavně agronomů je pojí kromě dlouhodobé obchodní a odborné spolupráce i dobré osobní vztahy. Na tomto základě a dobré komunikaci při přípravě a průběhu vegetační sezóny také stavíme naši činnost.            Obdobným způsobem se snažíme spolupracovat i  s regionálními zástupci dodavatelských             firem. Zároveň si velmi cením fungování kolektivu jako celku, ochoty spolupracovat a také občas zaskočit za kolegu, který čerpá dovolenou, je nemocný nebo prostě pro velký sezónní nápor některé věci fyzicky nestíhá.

 

Máte ve svém „repertoáru“ nějakého opravdu zajímavého zákazníka?

K raritním obchodům divize agrochemie patřila určitě dodávka herbicidu BASTA a GARLON pro Krajské ředitelství policie ČR Zlínského kraje. Po do dnešních dnů neobjasněných výbuších munice ve skladech ve Vrběticích jsme se s Tomášem Trčálkem, pracovníky ÚKZÚZ Brno a policejními pyrotechniky zúčastnili schůzky, kde se řešil způsob odstranění nežádoucí vegetace kolem center výbuchů. Bylo nutné zasažený terén „vyčistit“ tak, aby bylo možné zahájit vyšetřovací a sanační práce. Aplikaci herbicidů prováděli po absolvování školení a získání odborné způsobilosti 1. stupně policejní pyrotechnici v pyrotechnických oblecích, obuvi a v příslušných ochranných pomůckách. Upřímně – museli si to tehdy ti chlapi v teplých jarních a letních měsících „užít“.

 

Jaké byly vaše začátky v podniku a čeho si nejvíce vážíte?

Počáteční měsíce práce v LUKROMu díky neznalosti řady věcí a vztahů připadala jako divoká „road movie“ nebo řečeno lidově, jak jízda „cigánskéj bůdy z kopca“. Zhruba do žní se dělalo vše pro maximalizaci prodejů a tržeb a následně od srpna do konce roku se tzv. „honily pohledávky“. Vždy jsem ale oceňoval u ředitele tak velké společnosti, že se nesnaží vedoucí pracovníky řídit příliš direktivně. Dával a dává se velký prostor zaměstnancům firmy k hledání vlastních způsobů řešení pracovních úkolů. Z druhé strany se předpokládá slušnost, zodpovědnost, samostatnost a loajalita pracovníků firmy vůči zaměstnavateli. Vzpomínám si, že můj dědeček nás také povzbuzoval a  chválil podobným způsobem. Často jsem slýchával:  „… no, náš Janek, ten gdyž chce, tož udělá, umí to a to !….“.  No a tak to i zůstalo. Občas se mně chce, občas se mně i nechtělo, ale musel jsem J!

 

Co děláte rád ve volném čase?

Jak říká stará moudrost: „Nejen prací a chlebem živ jest člověk“.  Volný čas věnuji spolu s manželkou a dětmi práci na zahradě, kolem domu, popř. rekreačnímu sportování všeho druhu. Společné chvíle trávíme při turistice, sjezdovém i běžeckém lyžování, běhání a jízdě na horském kole. Zúčastňujeme se pravidelně již několik let amatérského triatlonu v rámci série závodů „VLACHY TOUR“.

 

Máte velmi rozvětvenou rodinu, scházíte se často?

Díky tomu, že je nás hodně, máme stále důvod se scházet a oslavovat – jmeniny či narozeniny dětí, sourozenců, jejich životních partnerů. Máme velké štěstí, že přes všechny nástrahy nynějšího světa udržujeme i v širší rodině velmi dobré vztahy a pohodu. Ke každoročním vrcholům patří společné setkání sourozenců v první polovině září v rodném domě ve Vysokém Poli na tzv. Vysockých hodech.

 

Když zrovna nejste v práci, jak odpočíváte?

S manželkou Zdeňkou Pokud byly naše dcery menší, velmi často jsme si doma zpívali při kytaře – z oblíbených zpěvníků „Já písnička“ jsme dokázali klidně i hodinu zpívat desítky jednoduchých písniček. Všechny dcery absolvovaly 2 cykly ZUŠ ve hře na klavír a tak pak už moje amatérská hra na kytaru bledla před jejich uměním.

 

Jak trávíte Vánoce? Dodržujete s rodinou nějaké tradice?

Vánoce od dětství prožíváme jako svátky křesťanské, rodinné, samozřejmě včetně lidových zvyků a koled, které se s tímto ročním obdobím spojují. Štědrý den a večer má svůj pevný a po desetiletí neměnný průběh. Každý z nás s manželkou jsme si přinesli do naší rodiny to, co se nám líbilo a věřím, že zase něco z našich rodinných vánočních tradic bude po desetiletí pokračovat v rodinách našich dětí.

 

Ví se o vás, že jste milovník cimbálové muziky…

Společně s manželkou stále navštěvujeme besedy u cimbálu VS Kašava a také valašské bály ve Vizovicích. Já se dokonce v případě potřeby občas naskočím i do nácviku a vystoupení starých členů KAŠAVY, tzv. „old star“. Také se více jak 25 let zapojujeme do nácviku vánočních a velikonočních zpěvů vizovického kostelního sboru.

nahoru