en f

Novinka

VOJTĚCH DAREBNÍK: Obor mechanizace nebyla volba, ale přirozená životní cesta

09/12/2020

Když byl VOJTĚCH DAREBNÍK osloven k tomuto rozhovoru, svěřil se, že jej vítá jako příležitost k prezentaci práce střediska mechanizace živočišné výroby v rámci skupiny LUKROM. „Divize mechanizace živočišné výroby je již léta významnou součástí mateřské společnosti a s mnohými výsledky naší práce se můžeme před kolegy z jiných středisek hrdě pochlubit,“ přiznává s úsměvem dvaašedesátiletý technolog, který je nezbytnou součástí lukromáckého týmu a mozkem projektů MŽV již čtrnáct let. Významně se podílel i na poslední obří zakázce divize – výstavbě farmy pro zemědělské družstvo v Černotíně.

 

Pane Darebníku, otázka na úvod: proč zrovna zemědělství a obor mechanizace?

Rodiče byli zemědělci, prarodiče byli zemědělci, tak mé studium na Střední zemědělské technické škole ve Strážnici, obor mechanizace, a následně VŠZ, obor mechanizace, v Brně nebyla volba, ale přirozená cesta. Volba již byla (a ne lehká), když jsem přecházel ze zaměstnání v JZD do strojírenského závodu řešit projekt „Stroje na sklizeň léčivých rostlin“. Byla to pro mě velká výzva, pak úžasná tvůrčí práce a obrovská škola. Přišla privatizace s typickým průběhem a já přešel do Kromeximu Kroměříž do konstrukce na vývoj kypřičů. Odsud byla již přímá vazba na středisko Mosep Hulín a můj následný nástup do funkce technologa živočišné výroby. Jako technolog mechanizace živočišné výroby již dnes pracuji 25 let, v samotném LUKROMU od roku 2006.

Můžete prozradit, jak se vaše pozice technologa a pracovní náplň ve firmě vyvíjely?

Vyvíjely se jak s vývojem střediska, tak s vývojem trhu a potřeb zemědělců. Byla období, kdy bylo v jednom roce vyrobeno a namontováno přes 25 dojíren. Tenkrát byla primární potřeba zpracování dokumentace k těmto dojírnám, a to nejen výrobní, ale i pro stavební připravenost, technická průvodní dokumentace atd.

Jak to bylo v té době s konkurencí?

Nejen v boji s konkurencí, ale i pro naplnění potřeb zákazníka probíhaly inovace (někdy až hekticky) a realizovala se různá atypická provedení. Tehdy, kromě několika přihlášených užitných vzorů, byla i spousta přesčasových hodin a bezesných nocí, zda se dílo zdaří na jedničku.

Časem se jistě zvyšovaly i nejrůznější nároky na technologii či jiné odborné znalosti...

Ano. S postupným útlumem montáže dojíren docházelo současně k nárůstu požadavků na projekty ustájení skotu, zejména dojnic, a to jak výstavba nových stájí, tak rekonstrukce starých objektů. Technologické zpracování této dokumentace má několik aspektů. Primárně je třeba umět naslouchat investorovi a respektovat jeho potřeby, vize i technické a finanční možnosti. Další základní parametr, který se musí naplnit, je welfare zvířat. S tím úzce souvisí znalost a uplatňování zákonných předpisů, platných vyhlášek a doporučení pracovníků z výzkumných pracovišť, veterinární péče i dalších specialistů. Stále větší roli sehrává znalost nových technologií a jejich uplatňování v technologických řešeních. Zejména tady máme obrovský prostor rozvíjet se a potenciál na oslovení zákazníků.

 

  

Jak velkou roli hraje ve vašem oboru týmová práce?

Úspěšné naplnění těchto úkolů není odvislé jen od práce jednoho člověka, který je řeší. Je to navýsost týmová práce. Úzká spolupráce obchodníka, technologa, rozpočtáře, vedoucího výroby a vedoucího montáže je nutnou podmínkou pro úspěšné zobchodování a následné zrealizování zakázky. Dnes již trochu jako samozřejmost bereme to, že naše středisko je součástí silné stabilní společnosti. Úspěch střediska je tedy také podmíněn úspěchem celé skupiny. Význam týmové práce, která je vedením MŽV dnes podporována, vnímám v našem středisku jako klíčový pro jeho rozvoj. Uplatňování individualismu před týmovou hrou není cesta rozvoje střediska a může je spíše poškozovat.

Jakou část pracovní náplně považujete za nejnáročnější?

Co mi dává nejvíce zabrat je srážka s ... Úmyslné nedodržení slova, nespolehlivost, to jsou věci, které dokážou hodně ztížit vaší práci. Neznalost nějaké odborné věci, veliká pracnost některé části, případně časový presse dají vždy vyřešit (zejména v dobrém týmu).

A co byste řekl o vašem pracovním týmu a okolí?

Mám to štěstí, že nejen ve svém blízkém okolí, ale se zákazníky, obchodními partnery, projektanty a technology jsem komunikoval vesměs s dobrými lidmi, profesionály na svém místě, kterých si vážím a od mnohých jsem se rád učil. Zemědělec jako takový je tvor silně konzervativní. Proto některá obchodní jednání, kde jsme navrhovali např. nové technologické prvky, případně jen standardní prvky welfare, byla dost náročná. Naopak jiná jednání se zákazníkem probíhala jako souhra sehraného kádru, kde karty byly rozdány téměř napoprvé. A to člověka naplňuje.

Jaké charakteristické rysy by měl podle vás mít správný technolog?

Naučit se odborné věci, umět je ventilovat do dokumentu je jasné a je to jen otázka času a píle. Určitě musíte mít k té práci vztah, musí vás nějak naplňovat a uspokojovat. Zní to jako fráze, ale je to fakt. Důležitá je souhra hlavně s obchodníky a schopnost naslouchat zákazníkovi. Pozice technologa skýtá prostor pro svobodnou tvořivost, ale současně ho také zavazuje ke konkrétní zodpovědnosti. A toto je asi to nejdůležitější.

 

 

Prozraďte, jak moc se změnil ve vašem oboru za ta léta způsob práce?

Protože tuto profesi vykonávám již 25 let, ani nevím, jak odpovědět. Začátky s mobily bez fotoaparátu, rýsovacím prknem na výkresy a tiskárnou A4 pro veškeré průvodní a propagační materiály již raději ani nevzpomínat. Přijetím střediska do skupiny LUKROM se podmínky práce výrazně změnily. Tisk na plotru, kreslení v licencovaném programu a další možnosti zpracování, přenosu dokumentů atd. je ta technická změna. Původní pracovní nasazení a někdy nesystémový přístup střídá systémové řízení střediska s dělbou práce a zodpovědnosti. Mimo tyto vnitřní změny je důležitý nezměrný posun v informačním toku zvenčí i možnosti komunikace s okolním světem.

Vypíchl byste nejzajímavější projekt, na kterém jste zatím pracoval?

Pro uspokojení z vykonané práce jsou pro mě všechny projekty důležité. Když procházím objektem, který jsme právě zrealizovali, cítím upřímnou hrdost na práci našeho kolektivu a je jedno, zda je to malá dojírnička, nebo vybudovaná celá farma (u té farmy je ten pocit, pravda, intenzivnější). Nejednou jsem se dostal do situace, kdy nás farmář provázel po provoze a pochvaloval si, jak mu to či ono lukromáci tenkrát dobře vymysleli a udělali. To jsou ty situace, kdy si řeknete, že má smysl tuto práci dělat.

Změnil nějak současný stav vaše pracovní prostředí?

Dnešní doba je pro mě dost jiná, coronavirové řádění nás dostává do nestandardních pracovních situací, v hlavách probíhají všelijaké obavy. Vzpomínám na období, kdy byly týdny, ve kterých jsem měl hodně dlouhé pracovní dny. Z dnešního pohledu to bylo jistě na úkor rodiny, tenkrát jsem to tak nevnímal a práce mě naplňovala. Dnes si už tělo samo zahlásí, že tempo je třeba přizpůsobit. Samozřejmě jako každý i já jsem potřeboval najít nějaké uvolnění. Tělu dopřávám práci na zahradě, na domě a rád relaxuji nad karambolovým stolem.

Pracovní vize jste již nastínil, ale co ty osobní?

V letošním roce mě mé děti udělaly dvojnásobným dědou, takže plány už se rýsují. Buďme všichni zdrávi!

nahoru