Novinka

JOSEF LUŽA: Zemědělství se nedá naučit, je to celoživotní úděl

13/05/2020

Jako jednička mezi českými zemědělci ve Zlínském kraji byl před koncem loňského roku 2019 vyznamenán JOSEF LUŽA, soukromý podnikatel z obce Zahnašovice na Kroměřížsku a jeden z významných zákazníků společnosti LUKROM. „Takové ocenění nedostane člověk každý den. K mému 40. výročí v oboru je to taková malá odměna či satisfakce za ta léta odpracovaná v zemědělství v jednom podniku,“ komentuje výsledek majitel podniku DOUBRAVA spol. s r.o., která se zaobírá prodejem a výkrmem selat, vepřů, krav a jalovic. Díky čemu dosáhl prestižního titulu a jaké byly jeho začátky v zemědělství? To nám přiblížil v rozhovoru.

Získal jste ocenění Zemědělec roku, co pro vás tato cena znamená?
Pocit je to příjemný. Takové ocenění nedostane člověk každý den. K mému 40. výročí v oboru je to taková malá odměna či satisfakce za ta léta odpracovaná v zemědělství v jednom podniku. Nic se však nemění na tom, že musíme pracovat dál, abychom třeba i příští rok mohli tohle ocenění získat znovu. Ocenění je vyhodnocením ekonomiky našeho podniku, ukazuje to, jak jsme na tom ekonomicky a to je asi základ.

Byl pro vás konkrétně loňský rok tak produktivní nebo to spíš berete jako ocenění letité činnosti?
Abych pravdu řekl, moc jsem to nečekal. Jednak proto, že jako zemědělský podnik máme chov prasat a loňský i předloňský rok byl ztrátový, což se odrazilo ve výsledcích. Chov krav taky nebyl kdovíjak exkluzivní. Máme také bioplynovou stanici, ale ta se do ekonomických ukazatelů ale nepočítá. Myslím si, že je to ta každodenní poctivá práce. Je to o tom spolehlivém kolektivu pracovníků tak, aby každý odvedl vše na 100%, jinak to ani nejde. Samozřejmě také hodně investujeme. Loni jsme například jen s LUKROMEM postavili halu za 14 milionů korun a koupil se desátý traktor John Deere.

Je pro vás a vaše zaměstnance tato cena nějakou motivací?
Je to taková prestiž. Asi to znamená, že ten člověk je dobrý, spolehlivý, daří se mu. Máme nějaké nápady, inovace. Je to nepřetržitá cesta. Nemůžeme vypnout ani na minutu i v případě problémů jaké jsou nyní v živočišné výrobě (hraboši, nemoci, atd.). Je strašně moc vlivů, které působí na naše podnikání. Není to fabrika, kde lze přerušit provoz. My musíme jet kupředu neustále a investovat, dokud to jde.


Pojďme k vašemu podnikání. Jaký byly ty začátky v zemědělství?
Nastoupil jsem do JZD Zahnašovice v říjnu roku 1979, tehdy ještě hvězda Zahnašovice na pozici agronoma, kterou jsem zde vykonával do roku 1993. Poté jsem se po reorganizaci stal jednatelem. Doubrava vznikla 1.1.1994, měli jsme 100 zaměstnanců, dnes je jich polovina. V roce 2009 jsme postavili bioplynovou stanici, která zásadně ovlivnila naši budoucnost a rozvoj. Přinesla stálý zdroj financí a příjmů. Tím pádem jsme mohli chov skotu udržet na počtu 500-600 krav. To umožnilo rekonstruovat chov prasat, který je až na dva chovy plně rekonstruován. I to se nám vyplatilo, což nás nyní drží a ekonomika se výrazně zlepšila. Bioplynka je opravdu velice dobrá investice. Z velké části ji krmíme kejdou (odpadem z prasat), zbytek kukuřice a zbytky krmiva. Veškeré teplo využíváme na farmě Zahnašovice. V zimě 100% v létě 50%, na vytápění prasnic a selat na porodnách. K tomu celý areál, který se tak vytápí, což nám ušetří významné prostředky.

Jaká je nyní hlavní činnost podniku DOUBRAVA?
Rozdělil bych to na tři části. Na prvním místě je bioplynová stanice, kde jsou ty tržby okolo 30ti milionů korun. Podobnou tržbu nám dává chov skotu za mléko. Třetí částí je chov prasat. Prasata, krávy a bioplynka. Všichni se jednou třetinou podílí.

Které období vašeho podnikání byste označil za nejtěžší a naopak, kdy se nejvíce dařilo?
Nejtěžší a nejlehčí bylo, když přišla revoluce. Privatizace zemědělství (nevím, zda správně rozumím) transformace podniků, když jsme založili s.r.o. bylo těžké přesvědčit lidi, aby nám svěřili majetek, který jsme pak vypláceli. To bylo těžké, ale i lehké. S LUKROMEM jsme byli na jedné lodi, měli jsme motivaci jít dopředu a přišla změna. Hodně podniků, které nám dlužili zkrachovaly. Nebylo to lehké období, ale přesto jsme přežili a podnik rozvíjeli a rozjeli. Všechno jsme nakonec zvládli ufinancovat. Chov prasat nás držel, v tu dobu to byla jednička, která fungovala.

Před časem řádil i na Zlínsku africký mor prasat. Jak jste se s tím vypořádávali?
Řešili jsme to dle opatření veteriny a hygieny. Pár let zpět jsme o této nemoci měli přednášky. O klasickém moru jsme věděli, ale africký mor prasat, o tom nám sdělovali informace, že je až někde v jižní Asii a nikdy to k nám nedojde. Bohužel to nebyla to pravda. Přišlo to sem, ale naštěstí se to zvládlo díky pánům Jurečkovi a Čunkovi, kteří mor dokázali zlikvidovat. Jsme za to vděční, protože kdyby se mor rozšířil, nastal by velký problém. Zvládli jsme to a fungujeme dobře.

Dalším strašákem je špatné počasí. Jste za ty roky schopen podle počasí vydedukovat, jaká bude úroda?
I když dělám zemědělství 40 let, stále se učíme. Dřív se nejelo na pole před 19. březnem, avšak nyní již v únoru sejeme. Počasí se změnilo, jara jsou kratší, teplotní výkyvy jsou větší. Spodní vodu máme. Půda je u nás v dobrém stavu, staráme se o ni, takže sucho nás tolik neovlivňuje. Více nás ovlivnili hraboši, kteří nám způsobili škodu na obilninách kolem pěti milionů korun. Výnosy poklesly na polovinu. Za svou profesní kariéru nepamatuji, aby hraboši udělali takovou kalamitu v obilí. To je následek toho sucha, přestalo pršet, sklízíme plody toho sucha. Uvidíme, co nás ještě za následky čeká.

V oboru se pohybujete skutečně již spoustu let. Baví vás stále stejně?
Když jsem začal po vojně, ta práce mě opravu bavila. Vše fungovalo. Dnes s odstupem 40ti let už se do té práce tolik netěším. Nastoupila mimořádná byrokracie. To ze všech orgánů státní správy. To je jako nemožné. Složitost a náročnost veškerého podnikání. To nejen já ale i kolegové, ekonomka. Už to není tak jednoduché. Máme problémy všechno zvládat. Spoustu papírů, což nás i trochu brzdí v rozvoji.

Uvažoval jste někdy o tom, že skončíte?
Nemohu se na to vykašlat. Já jsem zemědělec, nejstarší rod na Holešovsku. Od roku 1653 jsou moji předci zemědělci. Já jsem takový další pokračovatel toho rodu. Tady máme za sebou obrovský kus historie.

Zmínil jste spolupráci se společností LUKROM. Vzpomenete si, kdy jste se propojili?
Pamatuji si prvopočátky LUKROMU, kdy měl podnik šest vlastníků. Já jsem byl taky ve čtyřech vlastnících. Nyní jsem jediný jednatel, stejně jako je tomu i v LUKROMU. Právě od vás k nám přišli první stroje. Traktor John Deer, pluh, kompaktor, stroj na sečení. Ta spolupráce byla na dobré úrovni. Spolupracovali jsme, i když na menší úrovni. Teď jsme pořizovali v pořadí již desátý traktor John Deer. Máme kompletní výbavu na pole od značky Horsch, od které jsou stroje u nás dominantní. Loni se realizovala silážní hala, což byl velký projekt s LUKROMEM. Rekonstruoval se kravín, řešilo se chlazení mléka. LUKROM je pro nás navíc blízko. Má výborný servis na John Deer a i když je zde konkurence, tak tato spolupráce je na přátelské bázi, je to jiné než pouze na bázi obchodní. Jsem zvyklý na přátelské obchodní vztahy a v tomto směru si LUKROM nemohu vynachválit.

Máte rozjednané nějaké další obchody?
Pokud bychom se rozhodli stavět kravín, tak LUKROM je jednou z variant. Musíme i šetřit, takže nové stroje kupujeme, až ty současné opravdu doslouží. Furt se něco musí dělat. Jak se zastaví rok a nepracuje se dál, tak to chybí. Musí se furt něco plánovat a plnit.

Jak hodnotíte současný stav, co se týká podpory zemědělců? Je dostatečná, nebo patříte k těm, kteří tvrdí opak?
Dostatečná podpora je nutná. Tržní mechanismus je na okraji, na spodu. Bez podpory bychom asi nepřežili. To je systém Evropské unie, který zavedla. Za minulého režimu nebyla podpora skoro žádná, přesto jsme přežili a fungovali. I počátky našeho podnikání byly bez dotací. Až později jsme se vlastně stali závislými na dotacích. Když vynechám bioplynku, dostaneme dnes 20 milionu na dotacích, abychom byli v plusu třeba 10 milionů. Bez dotací by zemědělství nemohlo existovat.

Je to tak podle vás správně?
Je to špatně, protože je systém je nastavený tak, že jsme na někom závislí. Dochází k nárůstu dovozu potravin, jsme závislí z 50% na zahraničních potravinách. Velikost našeho zemědělství se neustále snižuje, a to si myslím, že je taky špatně. Jaké jsou dotace, to neovlivníme. Myslím si, že ty peníze už brzy nebudou, takže se na to musíme připravit. Musíme vydržet i bez těch dotací, to je náš cíl.



Jste rodinný podnik. Jdou tedy i potomci ve vašich stopách?
Jsem rád, že mám nástupce, že ho to baví. Můj syn v tom vyrůstal. V zemědělství se musí vychovat ta generace našich dětí od malička. I dcera pracuje v zemědělství, syn to po mě jednou také určitě přebere a ten již má syna čili i toho vnuka se snažím učit, aby se nebál traktoru, nebál se jít na pole, do chléva, mezi krávy. Zemědělství se nedá naučit, je to úděl, musíte k tomu mít vztah a ten vztah se musí budovat od malička. Proto se snažím brát do družstva brigádníky, děti ať si tady vydělají, i když se to nesmí, ale beru je, ať chodí. Navštěvuje nás i mateřská školka. Doufám tedy, že budeme mít jednou nástupce.

Obáváte se toho?
Já se bojím, že zemědělství bude stále na okraji. Výdělky jsou všude dobré, ale ta práce o sobotách/ nedělích, zrovna to nevoní. Provoz je provoz. Snažíme se ty děti sem dostat. Naše rodina to tak má nalinkované; i kdyby nechtěli, budou to muset dělat. Je opravdu hodně podniků, kde nemají vůbec nástupce. Takové podniky se pak prodávají do cizích rukou. Tam už ten vztah k půdě nemůže být takový, jako u těch lidí, co tady pracují.

Snažíte se tedy podnik dále rozšiřovat?
To asi velice nejde. Ten rozsah je solidní, Spíše jde o to, abychom měli živočišnou výrobu, chov prasat, aby byl špičkový, krávy, aby byly na dobré úrovni, aby tady byla případně nová stáj, kterou chceme postavit. Bioplynka aby pak doplňovala portfolio těch činností. Aby zkrátka byl náš podnik moderní a na úrovni. Jaká velikost, to už asi moc neřešíme.

Slavili jste 25 let existence na trhu. Jaké máte nyní cíle do budoucna?
Já musím pořád plánovat. Plánuji alespoň na pět let dopředu. Máme teď vizi dát na střechu fotovoltaickou elektrárnu. Chtěli bychom opravit poslední vepřín a momentálně děláme rekonstrukci posklizňové linky včetně nové sušárny obilí. To děláme již nyní, práce na ní se rozjely. Během dvou let bychom chtěli postavit novou stáj pro skot. Stará stáj je totiž z roku 1974 a už nevyhovuje dnešním potřebám.

Umíte si vůbec představit co byste dělal, kdybyste nebyl zemědělec?
To tedy netuším. Všichni z mé rodiny přede mnou byli zemědělci, nikdo nebyl mimo obor. Máme to u nás tak nastavené, a i já tradici dodržuji. Nikam jinam bych asi ani nešel.

Prozraďte jak relaxujete, když chcete vypnout od práce..
Relaxuji s vnoučaty a jezdím hodně na kole. Účastnil jsem se dřív i různých závodů. Mám rád výjezd například na Hostýn na kole. To jedu lesem, hlava se čistí a ta energie lesa dobíjí. Cítím ty vibrace, protože tam je hodně kyslíku, a to mám rád. Dává mi to hodně energie. Nepřemýšlím nad ničím, naopak spíš chodí nápady.

nahoru